Zakázali nám bumbat na veřejnosti, do hospody si na drink taky pár týdnů nezajdeme. Tudíž kdy jindy si začít vyprávět poudačky o alkoholu, než teď 
Takže dámy, nalejte si víno 
, který jste v Makru nakoupily po kartónech, abyste přežily domácí výuku dětí a čtěte. A vy pánové – zbystřete vaše vidy. Přináším svědectví o tajemství mexického afrodiziakálního moku
Upozornění: Omlouvám se všem ochráncům zvířat, vegetariánům, bretariánů, veganům a jiným „….anům“ za snímky, které mohou obsahovat násilí páchané na zvířatech. Prostě někde jedí psy a někde pijí hady. Jinde si hady hřejí na prsou – nenaděláme nic 
Inu to bylo tak. Psal se rok 2013 a toho času byla jsem v Mexiku dobrovolnicí. I jala jsem se v místech, kde Mexický záliv líže kávová pole, učit malé Mexikánce a Mexikánky anglicky. Místní mě za to odměnili statusem „seňorita maestra de Čekoslovkija“, a tím i ochranu před lokální mafií a spoluúčast na kulturně-společenském životě. 
A jednou mě pozvali na ochutnávku mezcalu.
Jak se u nás koštuje víno, tak se v zemi opeřeného hada koštuje mezcal. Jo to je ten smrdutej drink, co „voní“ po uzeným a na jehož dně se válí utopenej červ. A všichni chtějí toho nebožáka naloženýho v lihu chytit do svýho panáčka. Traduje se o něm, že když ti padne do štamprdle a sníš ho, splní se ti přání, který si přitom masochistickým zvířecím rituálu přeješ. Jasně že je to jenom povídačka a marketing, ostatně úplně stejně jako ten červ. On totiž v agáve (to je ta rostlina, ze které se mezcal dělá) žije. A Mexikánci nevěděli, co s tím „živočišným odpadem“ dělat. 
Až se pár chytrých sombrér dalo dohromady a zřejmě po hojné konzumaci mezcalu přišli na to, že ho do té lahve začnou házet. Bingo – markeťáci všech zemí – inspirujte se! 
Mezcal je navíc pro Mexičany mystický a magický nápoj. Považuje se za lék na zlomené srdce. Asi proto, že se z „corazon“ vyrábí. Takové agáví srdce váží 60 – 70 kilo a dozrává 6 – 7 let. Nakonec z něj vyudí a vyvaří asi 7 litrů ohnivé šťávy. I tady platí, že na dobré věci se čeká! 
Takže si představte hospodu plnou mísňáků, kápů, majitelů kávových plantáží a producentů alkoholu, jak se napájí tímhle zázračným pitím. Podotýkám, že u toho měly svoje manželky – popřípadě jiné konkubíny, takže jsem byla relativně v bezpečí. Usrkávala jsem to jak čaj z pelyňku a jala se budovat s mexickými kumpány dobré vazby. 1, 2, 3, 4…. náct vzorečků. 
Když většina testujících odpadla, ty dva za barem si něco zašuškali a začali lovit cosi z pod baru. „Tohle si s námi musíte dát, maestra. To je unikátní lahev od mýho kmotřence. V Mexiku je jich jen pár kusů. Flaška stojí ais 3 tisíce dolarů, ale pozor – má grande sílu!“ A stála přede mnou – lahev mezcalu s utopeným hadem na dně. Nevyhnula jsem se zděšení, protože vypadal jak živej. Ale nebyl – kurz plavání, který dostal do maminky hadice, mu k přežití tohohle lidského rozmaru nestačil. 
Nu což, pověděla jsem si. Když na mě za 10 let co sem lítám nikdo nevybalil žádný drogy ani bouchačku, tak teď se přeci neleknu nějaký flašky s hadem. Moje hlava na barmana kývla ve stylu pravého, kovbojského „NALEJ Donalde!“ Navíc, nenechte si nalít panáčka, za jehož obsah si pořídíte třeba briliantový náušnice
Nalil mi, kamarád, plnou. A já, bo sem jim taky chtěla ukázal něco z tej našej moravskej tradice, jsem do sebe toho vyluhovanýho plaza kopla na ex. Podobně jako do sebe kopne Valach šťopičku slivovice. 
Ovšem ty jejich zraky bych vám pak přála vidět. Hleděly na mě, jako bych právě vypila panáka benzínu a čekaly, jestli se proměním v čerpací stanici. 
„To nemůžete maestra takhle rychle, to na vás bude teď můčo působit. Ten had má silný afrodiziakální účinky. Pije se pomalu – „de besos“ – po polibcích, ne na jeden nádech a výdech.“ To o těch účincích mi samozřejmě jakoby náhodou zapomněli říct předem. Takže mě po té dávce ropy, co protýkala mým trávicím traktem, začaly napadat ty nejbizardnější scénáře.
………………………………………………………………………………………………………………………………..
O dvě hodiny později: Ležím na posteli. Brní mě jazyk, rty, uši, vlasy – kořínky i konečky, nehty a pak snad i oční bulvy. A zuby a nehty taky. Vibrace se šíří jako když si šumák lízne vody. Putuje do všech zákoutí na těle. Připojila jsem se do zásuvky a zapomněla, kde ta zásuvka je! Jako když Jarda Dušek hraje v Pelíškách hru „Uběgaj pioněr“ …. 
Jenže tohle není hra. Tohle je hadí síla, která tak trochu bez pozvání navštěvuje každou z biliónů buněk v mém tělesném ekosystému. A každá buňka se chová tak, že má svůj vlastní pohlavní orgán. Už chápu, proč tohle bumbání používali mexičtí indiáni při svých rituálech. Proč si agáve Aztékové cenili natolik, že na něj nesměli sahat rolníci. Konečně se vysvětluje legenda, která praví, že mezcal vznikl, když blesk zasáhl rostlinu agáve. Otevřel ji, uvařil a uvolnil její vnitřní tekutiny. Proto se taky mezcalu říká „elixír bohů.“
Ale tady žádní bohové nejsou! Je jedna hodina po půlnoci, jsem v Mexiku – na konci světa. Celý město spí. Kdo nespí – pil mezcal – to nechceš! Navíc tě v hlavně masíruje tvoje přesvědčení, že nic jako potěšení na jednu noc není přípustný a je to v rozporou s tvou životní filozofií. A kdyby náhodou nebylo – jakýkoli přiblížení se k jinému pohlaví by ho v tuto chvíli zřejmě podpálilo. A pokud vím, tak poloha na „Jan Hus“ nebo „Johana z Arku“ neexistuje. 
A ty ležíš na posteli v prekolumbovské ubikaci a na stěně visí jen plíseň a krucifix. A ani zvolání: „Ježišmarjá, Pane Bože co tohle proboha je!“, nepomáhá. I anděl strážnej zčervenal a dělá, jako by nebyl. 
A nepomáhá ani studená sprcha (teplá voda tam stejně nikdy netekla), ani kliky a dřepy a ani nic jiného. Ani to, co vás teď nepadá a já to tady nebudu rozvádět. Tohle není žádnej „lehkej plátek“, takže se uklidníme!!! 
Jediný co zůstalo v mým mozku, který situaci vyhodnotil jako bezvýchodnou, je obláček myšlenek na hadí sílu Kundaliní. Kosmickou a zároveň lidskou energii – známou z hinduismu, tantry a jógy. Už se nedivím, že se ji lidi snaží probudit meditací, cvičením nebo askezí. A stráví u toho klidně desítky let, jen aby zažili aspoň kousek podobnýho „odšpuntování.“ 
Tu noc jsem nešla spát. A do deníku si napsala: „UŽ NIKDY NEBUDU PÍT HADY!“
Takže prosím vás, dejte si radši víno. Jednak podpoříte naše vinaře, ale hlavně nebudete celou noc lézt po stěnách jako já