Autor fotografie: František Ortmann
Včera jsem vstoupila pod cirkusového šapitó Letní Letné, ale nic co by připomínalo cirkusáky tak, jak si je pamatuju z dětství, jsem neviděla.
Mé zraky uzřely kouzelný cirkusový mejdan plný podivuhodných bytostí. Vzali mě do fantazie jejich i mé, do budoucnosti a do duše novodobého cirkusáka. Takového, který už dávno není „jenom“ akrobatem, hercem nebo hráčem s iluzí. Takového, který do svého majstrštyku vloží neviditelné podloží, které může vyvolat nutkavou potřebu ptát se na to, jak moc žijeme podle sebe, jak moc umíme vzít život do vlastních rukou a kolik kilometrů už máme naběháno v životním závodě s názvem „Krysí závod.“
OSEL A MRKEV – „L’âne & la carotte“
Představte si něco, jako cirkusáckou one man show. Jeden muž, 90 minut a několik notoricky známých čísel. Lví skok, žonglování s ohněm, let na akrobatické šále. Ovšem sladěných tak, že nevznikne jenom směska „ohraných cirkusáckých kousků,“ nýbrž nevšední akrobatická odysea, která mi dala uvidět život – můj i těch druhých. Uviděla jsem zrcadlo slepého krysího závodu za lepším, lepším a ještě lepším životem – v jeho intenzitě i nesmyslnosti. Uviděla jsem dva nerozlučný kamarády – smutek a radost, drama a komedii, pláč a smích, napětí a uvolnění, život a smrt.
A spoustu další souvztažností ukrytých v obrazech, pohybech, pohledech či akrobatických kouscích, do kterých hlavní aktér nainvestoval tolik talentu, nápaditosti, času, dřiny a energie, že vytvářel dojem takřka úplné jednoduchosti. Jednoduchosti, kterou chce leckdo žít, ale když se o to pokusí, pochopí, jak nelehké je žít lehce.
Uviděla jsem, jak se pod pruhovanou plachtou pohybuje vizionář a světlonoš, který si musí denně šlehnout několik dávek rovnováhy i přítomného okamžiku. Jinak by přeci tak dokonalou šarádu snad ani nemohl zrealizovat?! Svým tělem v letu krájí vzduch a ještě se u toho nevinně usmívá. Poskládá židle do osmimetrového komínu a vyšplhá po nich tak, že zbourá naše představy o gravitaci, pádu či stavu beztíže, které do nás tak vehementně vtloukali naši učitelé na základních školách.
Nejen on, ale i ostatní cirkusoví srdcaři dokáží skrze něco tak jednoduchého jako je provaz, šála nebo míček měnit svět. Dokáží nám nastavit zrcadlo. Osvojili si kouzlo šaška, který jako jediný může říct svému publiku včetně krále pravdu – i tu nežádoucí – a nebude mu za to sťata hlava. Ba naopak!
Jejich promyšlená, celistvá a všestranně působící show nás neskutečně baví, fascinuje a rozesmívá. Je tak dechberoucí, že dokonce zapomeneme vytáhnout mobily, abychom si ji vyfotili. I když jejich představení může vypadat jako srandička, stejně je v ní uložený diamant. Diamant, který nás velmi jemně a hravě inspiruje k tomu, abychom vzali život do vlastních rukou.
Zároveň ale vytváří napětí. Takové, které se následně přetaví do několikaminutového standing ovation. A v metafoře příběhu osla, který se stále žene za mrkví, kterou stejně nikdy nedožene, nám pokládá otázku: „Kým chceš v životě být – oslem nebo mrkví?!“
Za to jim všem patří jedno velké BRAVO!!!
