Chtěl jsem vám dnes poudačkovat o tichu. Ale ticho mi říká: “Mlč, a poslouchej!” Nemůžu ho přehlušovat ani ťukáním do klávesnice…. ani naháněním myšlenek na papír….. Chtěla jsem vám dnes vyprávět o tichu. O bílém tichu, které jsem potkala v horách… O tichu, které poví víc než nápověda tisíců slov…. O tichu, které umí být tím nejkrásnějším zvukem… O tichu, ve kterém uslyšíš, že se “někdo“ dívá… Abych o tom mohla vyprávět, potřebovala bych utišit hlas rozumu, který se snaží přehlušit tichý hlas srdce…. 
Potřebovala bych každé slovo zabalit do jemných peříček, aby váha slov nerozmačkala to, co chci sdělit…A to se mi nedaří… zatím… třeba příště….Prozatím proto zůstávám v úctě k tichu a v závěsu moudrých: „Nemluv, pokud tvá slova nejsou lepší než ticho.” Buddha
V kopcích krkonošských hor, 12.1. 2022