A jeto tady. Mám prázdnou hlavu. Chce se mi psát, ale múzy –ty potvory – odletěly na dovolenou. A nenechaly vzkaz, kdy se vrátí…….Věty se někam schovaly a slova se odstěhovala do Humpolce.
Chci vám napsat o dvou věcech, které zaručene (ne)zraní ženu…. O štěstěnkách a smutněnkách…. o všem dalším, co má schovaný v šuplíku…ale něco uvnitř mý hlavy mocně mává gumou. Nebo zmizíkem. Takže dneska z toho nebude nic.
Chci psát, ale nejde to. Je to jako když chcete prát, ale nemáte prášek na praní. Jako když chcete pít víno, ale sud je prázdný. Jako když se chcete milovat, ale v posteli je studeno a pusto. Když chcete jíst, ale nemáte chuť…..
Je to tak zvláštní, že právě v prázdný hlavě se toho zrodí nejmíň. Cokoli do ní vložím, má v tom prázdnu tak silnou ozvěnu, že to radši hned vypnu. A když přeci nějaká slova přežijí, a nesmrdí trapností a nudností, spadnou nakonec zase do množiny „prázdná.” A víte, co se říká…. Host prázdný málo vzácný….
Jsem jak nota – v notách mají prázdné hlavičky větší hodnotu, než ty plné.
Jsem jak prázdná stránka mezi Starým a Novým zákonem. Snad to znamená, že nové ze starého se rodí, a jen hluchota se prázdnem brodí….
Dneska se zmůžu jen na ohromný, prázdný piedestal. Poctě velkému Nic. Dneska to určitě bude zásah, protože když míříte do prázdna, vždycky se trefíte….
A budu si jen opakovat, že nikoli prázdná hlava, ale prázdná kapsa dělá člověka dobrodružným…A utěšovat se tím, že když člověk začne být velice čistý a prázdný, tak Vesmír začne jednat….
Taky máte někdy pocit, že vás něco nebo někdo vygumoval?