V pondělí jsem jela vlakem. Bůh měl vymalováno na šedivo a z nebe odpouštěl vodohospodářský přebytky…. Vypadalo to jako jeden z prvních podzimních depkodnů. Nechtělo se mi to úplně přiznat, ale přece… Vír vody, okna vlaku nesoucí nános pilu ještě z jara a vypnutý světlo v tunelech zafungovali jako vyvolávači duchů. Ghostbusters přivolali jeden z mých dávných vnitřních monologů:
„Zase kolem mě profrčel…. Na tom víkendu jsme měli být spolu a hlavně vedle sebe. Ale opět jsem viděla jen jeho záda…. Rychlej šíp je proti němu loudal…. v jednom večeru proletí výstavou, křtem knížky a oslavou. Zdrží se chvilku – víc než „pobejt“ preferuje „pofotit“… pak šup s tím Fejsbůk, rychlej sex a spát. „A hlavně na mě nemluv, Raduško, já chci spát. A nebudu ti nic vysvětlovat, protože to ty bys stejně nepochopila, Raduško.“
Ale já nestíhám… Už nemůžu…. Padám… Levitovat za chlapem jako vlajka na tanku Rusáků, co po 6 letech táhnou domů z války – to přece nemůže bejt můj osud? Nechci se dívat na záda, ale do očí! Já přece nejsem žádnej Šinkansen. Já jsem Orient Express!„
…………………………………………………………………………………………………………………………………………
„Ste nějaká zahloubaná, je v tom mužskej, žejo? “, vyrušila mě s mého výletničení do minulosti paní sedící naproti.
„Jo, neměl rád, když jsem ho přirovnávala k vlaku. Neměl rád moje metafory, ale mně přišly tak pravdivý a trefný – možná proto je neměl rád!“ J
A daly jsem se do poudání, protože tu paní, co vypadala jak z pohádky, zajímalo, co mají společného chlapi a povozy na tratích?! Dámy a pánové – ukončete nástup a výstup – odjíždíme do světa, kde jsou muži vlaky. Třeba tam nejdete toho svýho J
V touze naservírovat vám ze startu to nejhorší (čím hloubš budete číst, tím větší sranda to bud) – začnu ŠINKANZENEM:
Je superrychlej, jezdí bez nehody – rozuměj udělá všechno proto, aby neudělal chybu. Má jediný cíl – dostát svého plánu. Naplnit misi, kterou má dokonale promyšlenou. Ne srdcem, ale výpočty. Pokud by totiž udělal chybu, zaplatí za ni. Ztratí prestiž, uznání a přijde o prachy. Je hráč. City stranou. Snaha jednat v rozporu s přáním Šinkasena podobá se snaze psa chytnout vlastní ocas. Buď se přizpůsobíš jeho rychlosti, nebo tě někde nechá, v horším případě rovnou smete. Je ochoten ztratit tě. Lásku handluje za nárůst rychlosti o 10 km za hodinu. Zároveň ale umí s falešnou taktností profrčet místy, kam by si „obyčejný smrtelník“ netroufl. Působí moderně a elegantně, dbá na svou jeho fasádu (ten můj byl natřený na bílo), ale něco ti na něm nehraje. Koneckonců „otcem“ Šinkansenu je inženýr, jenž za války sestavoval letadla pro sebevražedné Kamikaze. Ve snaze odčinit svá válečná počínání a získat tak lepší pocit sám ze sebe, navrhl Šinkansen. Pozor dámy: V anglických zemích se mu přezdívá „bullet train“ – vlak kulka.
Tenhle vlak je mlýn, který mele pořád stejně zrychlenou písničku. Když kolem něj budeš chtít tancovat, počítej s tím, že to bude smršť. Možná si vylomíš krk včetně několika obratlů (mě to stálo „jen“ jeden krční) nejen z rychlosti, kterou kolem tebe profrčí. Anebo z tebe zbyde tělo bez duše a budeš připomínat další neméně zajímavou kategorii – vlak duchů.
VLAK DUCHŮ – starej, prázdnej a neoznačenej vlak, kterej občas projede opuštěným nebo bizardním úsekem tratí zvané Život. Feťák, násilník, vrah, podvoník… nevím…. Jen vím, že zůstal viset… na slepý koleji… a není cesta zpět. Ani k tobě, ani do života….. jeho duše uvízla pod tíhou železný trosky, která zbyla z těla vlaku. Je fuč, i když na první pohled může působit docela mysteriózně…. Ale přes mystery je tady úplně jinej expert – Bradavický express!
BRADAVICKÝ EXPRESS – otevřená mysl, plnotučná fantazie, tvůrce, v jehož díle je slovo „nejde“ jenom jedna z možností. Vypravěč, spisovatel, vzdělanec, rejža, pohádkář a optimista. Částečně i bojovník, pod jehož klapkou, perem nebo knihou se rozpustí zlo a dobro si vyšlape svou novu cestičku. Do takovýho vlaku nasedni, pokud se v životě nechceš nudit. Možná ti ale bude trochu chybět, až se bude toulat v jeho tajuplným světě. Nicméně život s ním bude jak dobrej biják a o zážitky nebude nouze. Skoro jako v Orient expressu!
ORIENT EXPRESS je designový labužník, oblečený do luxusu, přitahující bohatost a slávu. Kdyby bylo mistrovství světa v požitkářství, s noblesou a taktností jemu vlastní vykráčí na první příčku. Je odborníkem přes užívání si. Tělem, duší i jazykem. Koneckonců byl to právě tenhle gentleman, na jehož palubě se poprvé v historii podávaly pokrmy na dráze. Pro svůj kabát vznešenosti a přepychu získal přezdívku „vlak králů, král vlaků.“ A skutečně…. Vedle něj budeš královna!
A teď jeden speciální mužsko-vlakový druh – PARNÍ LOKOMOTIVA! Takový chlap je objevitel, vynálezce, rozbíječ starých dogmat. Dobyvatel nejvyšších střech světa, lamač rekordů, náčelník. Extrémista, jehož nejlepší kámoši jsou hloubky, výšky, mrazy, pouštní duny, pralesy, a místa, na kterých před ním ještě nikdy nikdo nebyl. Parní lokomotivci jsou v pozitivním slova smyslu „magoři“, které potřebuje svět, aby se někam posunul. Jejich pohonem je vášeň, ale mám takový pocit, že ženská v jejich životě patří na druhou kolej.
A pak mě najednou ta paní Pohádková povídá: „No tak to já mám doma takovej ten vlak, co jezdí mezi městama a vesnicema. Voni tomu na železnici řikaj Cityexpress, ale žádnej express to není. Vobyčejnej zug, na kterým je nejdůležitější, že každej den přijede domu. Vono totiž nezáleží na tom, kam chlap vodchází, ale kam se vrací. A taky jestli se vo ženskou postará. A to ten můj starej se teda stará, i když je vobčas docela zpožděnej. Jsme spolu 39 let a za žádnýho krále, experta nebo Pendolína bych ho nevyměnila. Voni fuft vymešlej, jak mít větší pinďoury, ale stejně nakonec jenom potřebujou tu teplou večeři a pěkný pomazlení.
A víte co vám povim, můj brácha to by mohl bejt Posázavskej pacifik. Von je tremp, furt někde courá a tahá sebou kytaru. Vždycky když k nám přijede, tak smrdí kouřem vod vohně. Ale miluje přírodu a má dobrý srdce. Moc dobrý srdce.“
Povídaly jsme ještě chvíli o těch „vlacích“ a popřály si, ať z našich životů odjedou takový, co jedou do nikam a vystřídají je ty, co jezdí kam si přejeme. Kéž se naše vlaky na koleji neztratí, vládnou umem vzít nás do tunelů snů, zastaví v mlze, aby nám z ní uvařili čaj, anebo nám z rosy na kolejích nalvlíknou korále (ideálně pravý perly).
Ať se jim jízda s námi líbí tak, že nebudou chtít zastavit a hlavně – ať nás nikdy nevykolejí!
PS: Tento článek hledá svého mecenáše. Na našich drahách kolují dvě barvy – žlutá a modrá. Žlutí už vědí, zatímco modří stále váhají – někdy s mnohahodinovým zpožděním. Kdyby měli vracet jízdné jako Šingansen, budeme všichni brzy Šmejcovi sousedi. Nicméně pokud chce někdo podpořit tento „vlakový speciál“ – neváhejte mě kontaktovat.
V úctě
váš ženský Orient Express 🙂