Nejdražší a nejcennější komodita světa, která nejde koupit, už se zase hlásí o slovo….Šermuje svýma ručičkama, který oddělují minulost, vábí budoucnost a definují přítomnost!
Taky se vám čas zatočil v seknici, aby připomněl, že není jen dálnicí mezi kolébkou a hrobem. A že i když se říká: „Čas jsou peníze!“ je to docela hloupost, protože zkuste si dát do banky mládí a zastavit se po něj po padesáti letech….
Taky vás myšlenky na čas, jehož tekutost za pár dní oslavíme, nutí myslet na to, komu a čemu ho chcete dát? Když je tím nejcennějším, co máme? Jestli ho třeba v dalším roce budeme dávat pláči, abysme si uvědomili, že nepláčeme proto, že jsme slabí, ale protože jsme byli příliš dlouho silní…?!
Nebo jestli píchneme časovou injekci strachu z nebezpečí, abychom následně zjistili, že ten strach sám je tisíckrát nebezpečnější než nebezpečí samo….?!
Anebo použijeme čas jako učitele, i když už víme, že ne vždycky má ty nejlepší žáky…. ?!
A třeba se nám vyjeví, že čas je jen iluze. Protože život se neměřím jím nýbrž činy. A že není pravda, že máme málo času, ale pravda je, že ho moc promarníme. A že každá hodina ztracenýho času je zárodkem neštěstí v budoucnosti. Protože zatím co váháme a marníme – život běží. A při mluvení o problémech nám dockvane, že už na to nemáme čas. Že je lepší hledat na ně řešení, spíš než o nich dokola vyprávět….
Přeji vám, ať ten další čas, který vytvoří rok 22, využijete jak nejlépe umíte. Ať už volbou toho, do čeho ho vložíte, nebo těch, se kterými ho strávíte.
A zkusme si přitom občas vzpomenout na fakt, že nikdo ještě na své smrtelné posteli neřekl, že by si přál trávit více času v práci. 
Ať máte v roce 22 čas na všechno, co milujete! To vám i sobě upřímně přeje VyšehRadka 
