Taky máte pocit, že jsou občas všude? Tlustý titulky a vypečený nabídky typu „Otevři svou mysl, srdce, póry na chodidlech a žij neomezené možnosti!“
A zkoušeli jste si to někdy přestavit? Mít neomezený možnosti? Moct úplně všechno! Létat, být vlastníky nevyčerpatelný kreditky, teleportovat se na libovolné vzdálenosti, dát dítě do jakékoli školy si bude přát, zítra odletět na kafe na Bali, spatřit svou budoucnost, žít spokojeni v současnosti?
Trochu moc otázek najednou, říkáte si?! Ale zrovna dneska na mě vyskočila jedna z těch neodolatelných reklam na workshop, který z vás za 2 dny udělá experta života. Naučí vás leštit barvy vašich čaker, provádět tuning duše nebo vybrušovat záhyby vašeho mozku. A pak budete moct všechno a nebudete muset nic. Jasně, že trochu přeháním. Ale to nic nemění na tom, že se mi vybavila ta situace.
Ten moment. Bylo mi 33. Kristovy roky mi pročísly vlasy. Ne že bych se tady chtěla naparovat, ale není tajemství, že mě kdysi opanovávala cestovatelská touha, která mi dala přivonět asi k 50 zemím světa. Leccos jsem tam viděla a leccos zažila. Člověk přeci cestuje, aby něco pochopil, že jo? A moje někdy až nepřiměřená pracovitost mi nadělila zlaťáky v truhle. A kombinace obého mi splnila přání vepsaná na mém wish-listu. A mohla jsem si začít plnit další.
Nebyla jsem ničím vázaná. Byla jsem čista závazků. Nemusela jsem se nikomu ani ničem zpovídat ze svých plánů, snů a hříchů. Mohla jsem se sebrat a odletět… do Mexika, Paříže nebo jiný tramtárie. Mohla jsem rodit děti. Vystudovat další školu. Šťourat se v sobě a odkrýt další smrádek, co občas otráví moji duši. Mohla jsem darovat krevní plazmu, stát se dobrovolnicí Červenýho kříže, moderátorkou, obchodnicí s realitama nebo realitou.
Jenže jak jsem se jak ten hloupej Honza vrátila ze světa ze zkušený a zjistila, že vyjma mimina a mrtvý kozy jde snad všechno, nějak mě ta svoboda začala svazovat. Paradoxně na mě možnost volby tlačila a poutala mi ruce, nohy i myšlenky. Připadala jsem si jako v kavárně, kde nenabízejí kapůčo, latéčko a presso, ale tisíc druhů káv.
A inhalování takového množství možností mi způsobilo jednu velkou ujmu – někam se mi zaběhla touha. Ztratila se! Ojela na dovolenou a nedala vědět, kdy se vrátí.
Zmizela moje vášeň pro hledání odpovědí na otázky života, vesmíru a vůbec….
A než jsem tu holku zatoulanou zase našla, proteklo Berounkou docela dost vody. Tolik vody, že by to dalo na knížku….
Takže kdyby vás někdy trápilo, že pro vaše „překážky“ nemůžete jít za svými sny….. Že musíte brát ohledy na děti, manželi, milence, psy, kočky, hypotéky nebo momentální situace. Zkuste si vzpomenou na má slova. Třeba vám ty „překážky“ někdo nastavil, aby se vaše řeka nerozlívala tam, kam nemá. Abyste měli mantinely a hranice. Který občas skřípou´, lezou na nervy a zalejzaj do zubů. Ale díky kterým vás třeba neopustí touha. A pak vám může bejt svět neomezenejch možností úplně ukradenej. 🙂