Svatá Lucie, noci upije a dne nepřidá! Zřejmě se shodneme na tom, že význam rčení neznamená propitou noc s Lucií a následně zkažený den způsobený spánkovou deprivací. Takže?! Jak to vlastně s tou Luckou opravdu bylo a je? A proč jsem měla pocit, že její jméno v kalendáři je světélkujícím předkrmem a věští proměnu „doby tmavé“ na dobu alespoň jiskřivou? 
Kdo byla Lucie
Lucka byla Italka – přímo ze Sicílie. Vzhledem k tomu, že se narodila ve 3. století, zapomeňme na představu ladné a šik oděné tmavovlásky se sklenkou vína v ruce. I když jistý glanc jí do vínku dán byl – narodila se zámožným a vznešeným rodičům. A její mamá ji brzy našla ženicha – pohanského bohatýra. Naše hrdinka ale evidentně nebyla příznivkyní domluveného sňatku. Boháče odmítla. A svoje věno rozdala chudým. A co udělal uražený odmítnutý chlap? Jal se ji hnát před soud. Obviněna z „tajného křesťanství“ měla být poslána do nevěstince a zneuctěna. Jenže!!! Biřicové s ní nedokázali pohnout. Byla jak přikovaná k zemi. A nepohnul s ní ani pár volů (to byli zřejmě ti biřicové). 
Pro její neoblomnou víru v Boha ji zkusili taky zapálit – taky si mohli vymyslet něco kreativnějšího než kolegové ve středověku. Ovšem plameny ji obšlehávaly tak, aby jí neublížily. 
Nefungovala na ni ani žhavá pryskyřice, kterou jí polévali tělo. Považte dámy, to musela být extra třída! Johanka z Arku hadr. Ona sama si ještě stihla vypíchnout oči. 
Ty na ní totiž nejvíc obdivoval onen sňatkový uchazeč. Jenže jak už to u světic bývá, hned jí narostly nové. Tuhle na tu dobu nepředstavitelnou show nevydržel kat a propíchnul milé Lucii hrdlo. Chlap je chlap a potřebuje prostě co nejrychleji najít řešení problému. Proto bývá Lucie zobrazená s očima na talíři a s mečem vedle sebe. Nebo v bílých šatech s červeným páskem symbolizujícím krev. 
Ještě než se dostavil poslední nádech a výdech, který nastal 13. prosince roku 304 (v den současného svátku Lucie), předpověděla pád tehdejšího císaře a povolení křesťanské víry. Císař padl do roka a o devět let později další císař Konstantin I. Veliký povolil křesťanství. Inu za každým schopným mužem hledej ještě schopnější ženu
Škoda té pryskyřice…. mohly z ní být hezký šperky 
Lucie dne nepřidá a může za to papež
A teď zpět k počátečnímu rčení „Svatá Lucie, noci upije, ale dne nepřidá.“ I blondýna pochopí, že od toho dne by se měl začít den prodlužovat a noc zkracovat. Až do 16. století připadal den sv. Lucie na den zimního slunovratu (v současnosti se slaví většinou 21. 12.). Tedy přesně den, kdy se začne zkracovat noc a přibývat světlo. Všechno bylo cajk. Jenže!!! Došlo k nesrovnalosti mezi starším juliánským kalendářem a skutečným slunečním časem. 
A tak se do toho světelného čarování vložil chlap – papež Řehoř VIII. a v roce 1582 vydal tzv. Bulu Intergravissimas. Podle ní se mělo číslování dnů posunout o 10 dnů dopředu. Zpoždění se tak vyrovnalo. Jak je všeobecně známo, astronomický rok netrvá 365 dní, ale o trochu víc. Proto se každé čtyři roky vkládá přestupný 29. únor. Proto byla Velká říjnová revoluce v listopadu. Prostě pořád něco přebývá nebo se nedostává.
Původní Juliánský kalendář s takovými odchylkami nepočítal a proto se „zpožďoval“. Nový gregoriánský kalendář už počítal s délkou dne 365 dnů, 5 hodin, 49 hodin a 16 vteřin. Po reformě kalendáře se dny posunuly a pořekadlo přestalo mít reálný podklad. Přesto se zachovalo dodnes. Asi proto, že Lucie je zkrátka kouzelná
Lucie světlonoška
A konečně se dostáváme ke světlu. Zamíříme do Skandinávie, kde se v posledních dvou stovkách let oslavy sv. Lucie konají. Konkrétně do Švédska. Tam před necelím stoletím začali „volit Lucii“…. Jako se někde volí Miss nebo prezident, ve Švédsku navíc volí Lucii. A ta se pak objeví všude. V kancelářích, ve školách, v restauracích, v ulicích, v kostelech…. prostě všude…. 
Představte si průvod dívek a žen. Všechny oděny do bílých rób, s věnci na hlavě. V případě „sv. Lucie“ věncem ozdobeným obvykle sedmi svíčkami (že je to proto, že Bůh stvořil svět za 7 dní… a protože Za sedmero horami a sedmero řekami…. je čistě moje domněnka
) 
A Švédskem zní původně neapolská lidová písnička – píseň sv. Lucie „Santa Lucia“. Každý kdo olíznul sklenku italského vína nebo se i na míle daleko přiblížil Neapoli tuhle italskou „vodrbávačku“ zná. 
A Švédsko taky voní. Svatá Lucka peče speciální dobroty – buchtičky tvarované do tvaru „S“. Jsou zlatožluté barvy – se šafránem – zdobené rozinkami. A bumbá se svařák 
Možná jsem ho od nich okopírovali 
A takový světelný průvod jede ulicemi. Jede náměstími. Jede tmou a veze světlo. A rozváží ho po celé zemi. Co kdyby ho rozvážel po celé Zemi? 
Co kdyby se každého 13. prosince naše zraky upřely na dívky nesoucí plamínky světla namísto usměvavých rudých Santa Clausů řehtajících rolničkami vyrobených v Číně?
Jaký by to asi bylo, kdyby nám do domu vstoupila taková světlonoška, usmála se a šla o dům dál…. ? A jaké by to asi bylo, kdyby nás svou návštěvou poctila dívka jménem LUCIE. Ta, jejíž jméno pochází z latinského „lux“, což znamená světlo. Nebo taky z keltského Lugh, což je „moment, kdy se světlo navrací do našich večerů.“ Anebo se jméno světice odlouplo od slova Lucifer – což má původ v latině lux-ferre – znamenající „světlo nesu neboli světlonoš.“ Lucifer je mimochodem taky latinské jméno pro planetu Venuši neboli jitřní hvězdu. Co z toho udělali církevníci si domyslete sami
Co kdybychom „Svátek světel“ – jak mu Švédové říkají, slavili všude? Co kdyby nám zpívající Lucie přinášela naději, že se k nám po tmě vrátí světlo? 
Co kdyby nám Lucie minimálně jednou za rok připomněla, že tma neexistuje. Že je to jen nedostatek světla. Stejně jako zlo. To taky neexistuje. Je to jen nedostatek lásky…. Co na to říkáte – Lucky a Lucie – nebylo by to nádherný?
Krásný video oslavy světla je tady: