Šla jsem tuhle z Portášek na Růžovou horu. Nikde nikdo. Jen smrky v bílým smokingu a ticho, který volalo až na Sněžku. Jako když vlezete do bílý slepý ulice světa. 
A najednou se přihnaly. Dvě ženský na saních. Fičely Krakonošovým rajonem a náramně krásně a hlasitě se smály. I tichu se to zalíbilo a rozneslo ten řechot po celých Krkonoších. 
Taky jsem se začala smát. Všude. A jak ty ženský zmizely v sněžným prachu, který za nima vlál, najednou mi to docvaklo. Jak moc se ženské stvoření podobá sněhu! Kolik podobností nás spojuje. Až mě z toho mrazilo. Což v -11 stupních asi není překvapující
Už jen tvary sněhových vloček – jsou tak výjimečné a různorodé. Vytváří a vyvolávají úctu a obdiv. Přitom dvě stejné neexistují. A najděte dvě totožné ženské 
Každá vločka je vyslancem krásy. Jako každý ženský úsměv či pohlazení. Sněhové vločky v sobě mají takovou jemnost, že dokáži spát na nejtenčích větvičkách stromů, ustelou si na kabelech, jimiž proudí elektrické napětí. Jsou tak delikátní, jako něžné prsty ženy. 
A co teprve podobnost v pohybech. Sníh si nejdříve tak lehce poletuje – jak ženská po světnici… nebo po baru… 
Hladí tě po tváři, tančí kolem tebe, sklouzává po tváři či oblečení…. Připomíná ženské ruce…. Bílý zázrak z nebe se prolíná s ženou v tom, jak je klidný a přitom velmi aktivní, třpitivý měnící se. Je magický a zároveň nebezpečný. Něžný ale mocný. Jeho světlo odráží čistotu a život, který je obsažena v čistém ženském doteku. Sníh září. Nese tolik světla, že vám může způsobit sněžnou slepotu. Koneckonců když se zamilujete, taky jste slepí
Směs vloček padá z nebe jako bílý pudr. Po přistání na zem chrání rostliny i zvířata, která pod ním spí. A zahřívá – jako ženský klín. Sníh je vlastně výborný tepelný izolátor a to je zamilovaná ženská taky. Taková sněhová peřina je místem, pod kterým se zastaví svět. A upřímně, když si vlezeš se svou milou pod peřinu, co se stane? Za-staví se svět 
Sníh plodí silné protiklady. Svazuje oheň i led. 
Jeho krása je fascinující, ale může být smrtící. Sníh je hluboký nebo mělký, stejně jako duše ženy. Některé sněhové předpovědi počasí dokonce přesně definují ženské duševní prožívání. Třeba déšť se sněhem, sněhové krupky, nebo zmrzlý déšť…. A co teprve taková lavina! Pánové by mohly vyprávět, že? 
Sněhová koule se může zdát zprvu chladná. Ale když se jí jemně dotkneš a vezmeš do dlaně (potažmo do náruče), roztaje. A poddá se ti. Zjihne…. A náruč opětuje náručí. Sníh se blíží dokonalosti – podobně jako žena. No považte – taková sněhová vločka je krystal ledu utkaný z atmosférické páry. A proplétá ho šesterečná krystalografická soustava. To v řeči blondýny znamená, že má každá vločka šest světových stran. V podstatě to může být šest osobností, která se v leckteré z nás ukrývají.. A muži jim ne a ne porozumět… 
Zkrátka… Až půjdete někdy zasněženou krajinou anebo na vás budou z nebe padat andělé v prášku (o tom si můžete přečíst tady https://vysehradka.cz/…/proc-tak-nemilujeme-snih-a-jak…/), dejte jim chvilku z vašich očí a třeba v každé sněhové vločce taky uvidíte kus ženské 